Surftrip Maroko
O vlnách v Maroku jsem se poprvé dozvěděl z dokumentu Lost Track Atlantic. Energie generovaná v Severním Atlantském oceánu tam jezdí hned na několika skvělých spotech tohoto severozápadního pobřeží Afriky.
Nejprve jsem chtěl vyrazit do Španělska, kde byla parta kamarádů. Nevycházelo to, protože prioritu měly jiné věci. A jak čas letěl, z party ve Španělsku už skoro nikdo nezbyl. Mezi tím proběhl wake a wakesurf, ale to prostě není ono, a já se potřeboval začít dostávat z nelehké životní etapy. Tak dlouho jsem na to myslel, až to nakonec přišlo samo za mnou. Za kamarádem bikerem a freediverem Tomkou, se kterým jsme občas něco podnikali, přijeli kamarádi Slováci, Robert a Erik ze salas.surf. Kluci se zrovna vraceli z Norska, kde pracují přes léto a od 2018 dělají přes zimu surf campy v Maroku. Dali jsme barel, pivko a v tu chvíli mi to začlo docházet. Fakt poletím do Maroka!
Domluvili jsme se, že bych mohl přiletět a zůstat výměnou za to, že pomůžu s přípravami na sezónu. Vlny v Maroku začínají být pravidelnější od září a okolo března se to zase mění. Teď už jen stačilo koupit letenky, jejichž cena je hodně příznivá. Kupoval jsem je 2 týdny dopředu a vyšly mě na 100 euro včetně dvou 10kg palubních zavazadel a dalších 100 euro za surfboard. Cestování s nízkonákladovkama není úplně nejpříjemnější zážitek, ale těch 5 hodin uteče jak nic, pokud se budete těšit jako já. Nesmíte zapomenout na svačinu a pití, jinak se vám let o dost prodraží. Nejbližší spoje k pobřeží létají z Vídně nebo Krakowa a to do Agádíru.
1/2 – 14 dní na Salaši v městečku Sidi Ifni
Jako první věc, která mě překvapila, když jsem o půlnoci vystoupil z letadla, byla příjemná teplota. Po celou dobu nebylo dusno, příliš teplo, zima, větrno. Prostě nonstop ideálka na tričko, žabky, kraťasy, jak přes den, tak i v noci. Na letišti mě čekal taxikář s cedulkou Salaš, který mě odvezl do 170 km vzdáleného Sidi Ifni za 70 éček. Měli jsme být dva, ale kamarád si zapomněl doma pas. To nepochopíš :-D.
Sidi Ifni se nachází poměrně na jihu a proto tu moc turistů nenajdete, a to je podle mě ta největší výhoda! Čerstvé ryby, street food, ovoce, zelenina, dezerty, káva – najdete tu všechno velmi levně a ve výborné kvalitě. Těžší je naopak komunikace. Anglicky tu skoro vůbec neumí a počítat ? Jak kdo.
Hned první den jsme se dostali do vody, kde jsme byli téměř sami. Voda v Maroku není podle mě ani studená, ani teplá. S letním neoprenem 3/2mm se dá surfovat dokud vám neodpadnou ruce z pádlování, nebo nevypere pořádnej set. Míst, kde se v Sidi dá surfovat, je hned několik. Převážně jde o písčité pláže, které jsou vhodné pro úplné začátečníky, ale i pro ostřílené surfaře.
Kluci Salaš renovovali během covidu a za mě musím říct, že atmosféra, jakou se jim tam podařilo navodit, je neskutečná. Jídlo, chillout zóny, otevřená střecha, podsvícení, rostliny a obrazy… no koukněte na jejich instagram, ale nejlépe si tam zaleťte to zažít!
Střídali jsme práci, surf, odpočinek, jídlo a spánek. Pak přišel Faraon a bylo mi 3 dny špatně. Hygienické standardy, na které jsme v Evropě zvyklí, v afrických končinách úplně nejsou, tak s tím člověk musí trochu počítat. To je jedním z důvodů, proč bych do Maroka nejel na krátkou dobu a tím druhým je, že mi trvalo, než jsem dokázal zpomalit a naladit se na místní tempo. Trvalo to tak 10 dní, než jsem začal chápat a užívat si nastavení společnosti a vibes Maroka.
Pro ty, kteří mají rádi alkohol, tak Maroko není úplně ideální destinací. Je tu totiž prohibice a alkohol koupíte jen na velmi málo místech a chuť místního piva není moc dobrá. Vynahradí vám to ale dostupnost, kvalita a cena hašiše a bar v Sidi, kde si na jako jednom z hodně mála míst můžete v Maroku dát pivko na pláži, koukat na vlny a západ slunce.
Po týdnu dorazili první hosté, se kterými jsme si hned skvěle rozuměli. A tak začalo být na Salaši živo a myslím si, že jen tak nepřestane. Výlety, surfovačky, jídla v topu, stejně nalazení lidi a oslavovat život, to chceš!
Proč se jmenuje Salaš – Salaš? Až se tam jednoho dne ocitnete, dojde vám to, meeeheeee.
2/2 – 7 dní v Mamaafrice v Imsouane
Zůstávat na jednom místě a poznávat ho do hloubky je fajn, ale fajn je i vyrazit na jiné místo a zažít něco zcela nového. A tak, jak jsem si to naplánoval, tak se i stalo. A že to bude fakt jízda, už mě na Salaši připravovali.
Ze Sidi Ifni jsem vyrazil ve večerních hodinách autobusem, který měl skoro hodinu zpoždění. V polovině jízdy jsme zastavili u čajovny, kde všichni z autobusu vyskákali a šli si dopřát silný marocký čaj, ve kterém je několik cihel cukru. Taky jsem mu přišel na chuť, protože je to jediný životabudič, který u mě fakt funguje. Kam se hrabe RedBull. K mému údivu přijíždíme na místo téměř včas a pokračuju z Agádíru taxíkem s novou partou, která zrovna přistála. Cesta do Imsouane z Agádíru je o něco kratší, celkově 100km.
Přijíždíme okolo 3 v noci a ráno nás budí hlasitý příboj vln. Od baráku to k vodě není daleko, bereme skejty a jedeme to omrknout. To, co jsme viděli, nás nenechalo klidnými. Vracíme se na čaj, oblíkáme wetsuity, voskujeme prkna a vyrážíme. Ještě nikdy jsem nešel do vody, když měla takovou energii a na místo, které jsem viděl tak 10 minut a s Marťasem – tátou of Mamaafrika, kterého znám pár hodin. Marťas skáče do vody a já za ním, proud nás vytahuje kolem skal na line up. Některé vlny se zvedaly tak vysoko, že jsem vůbec nechápal, co tam dělám. A když přišel set, musel jsem pádlovat jak o život, aby mi nespadly na hlavu. Nějakou tu „menší“ jsem zkoušel rozpádlovat, ale i ty se nakonec zvedaly tak vysoko, že se mi z té propasti před dropem dělalo zle. No a při jednom takovém pokusu jsem se nestihl podívat za sebe a už bylo pozdě, set asi 6 vln padal přímo na mě. Moc jsem si to užil a od té doby jsem už seděl bokem a radši to vše jenom pozoroval.
Imsouane je malá vesnička, ve které to žije surfingem. Téměř každý turista, který sem přijiždí už ví, proč sem jede. Proto tu pláže vypadají tak, jak vypadají. Ve vodě na spotu the Bay nikdy nebudete sami. Dokáží tu totiž jezdit i minutové vlny a kdo má větší volume, ten vyhrává. Zpátky však nemusíte pádlovat, ale pěkně si po svých dojdete zase na začátek. Pro mě je ale jasným highlitem spot La Catedral.
Následující dny už nebyly vlny tak veliké, takže zbývalo více energie i na další aktivity. Přepínání hudby a klikování, společenské hry, pití a kouření, vyprávění příběhů, společné vaření, hraní, zpívání atd… Jestli existuje na světě místo, kde jsem se ani sekundu nenudil a ani vůbec nepomyslel na nudu, tak je to Mamaafrika – první barák v Imsouane s velkými plány před sebou. Velké díky této rodince a všem zúčastněným za velmi intenzivní týden.
